Strašidelné stránečky

S kamarádkami Nikčou a Mirčou jsme spaly ve stanu. ve dvě hodiny v noci se má kamarádka Niky vzbudila, protože slyšela kroky, které vedly ke stanu. Dotkly se zipu!

Ale nikdo nebyl vidět. v té chvíli se Niky polekala a vzbudila mě. Asi po třech minutách se kroky opakovaly. Tentokrát už někdo začal stan rozepínat! Rozepnul ho asi o tři centimetry. Myslely jsem si, že se nám to jen zdálo, tak jsme se chytily za ruce a zkoušely znovu usnout. Niky už skoro spala. Já jsem, ale opět uslyšela kroky. Tentokrát už jsme vzbudily také Mirču. Všechny jsme měly srdce až v krku a utíkaly jsme do domu, který byl naštěstí blízko stanu. Překvapilo nás, že jsme po vyběhnutí vůbec nikoho neviděly. V domě jsme v klidu spaly. Ráno nás napadlo, že je divné, že se Niky vzbudila zrovna, když někdo šel. Myslíme si, že nás někdo přišel varovat. Třeba můj zesnulý tatínek. Nevíme co by se stalo, kdyby nás někdo nevaroval a my jsme neutekly.