Strašidelné stránečky

Jednou jsme jeli v sedmé třídě na lyžařský výcvik. Vše bylo ok, dokud nezačala noc. učitelé šli do vedlejší chatky na svařák. Zůstaly jsme všechna děcka na hotelu sami. Po půl hodině jsme slyšely kroky. Myslely jsem si, že je to Terka z vedlejšího pokoje. Dělaly jsme si z toho srandu. Bára šla na záchod. Terka mi volala na mobil, že slyší divné kroky. Ve dveřích byla malá dírka. Podívaly jsme se s Míšou a v té chvíli začala Barča brečet a volat o pomoc. Míša chtěla otevřít dveře, ale byly zamčené. Začaly jsme do dveří kopat a ječely jsme. Dveře se po deseti minutách otevřely sami od sebe a Bára měla na krku obtištěné ruce. Byla trochu přidušená. Potom volala Tereza, že se to samé stalo vedle u nich. Terka chtěla s Klárou chtěla s Klárou přejít k nám na pokoj. Otevřely dveře a viděly, že na zemi byla louže krv. Obě začaly ječet. Zalezly do pokoje a po 15 minutách jsme všechny usnuly. Poté přišly učitelky a my jsme jim to řekly. Ony ale říkaly, že to byl jenom sen. S nikým jsme se o tom nebavily, jen s Klárou a Terkou. na konci lyžáku jsme slyšely šéfa hotelu, jak se baví s učitelkama a říká jim, že to je přesně pět let od doby, co byl v hotelu usmrcen jeden starý pán v koupelně a vrah se potom zastřelil na chodbě. Věřit nám nemusíte, ale je to vážně pravda.