Strašidelné stránečky

Jednou v zimě jsem šla z kroužku tancování. Byla jsem unavená a rozhodla jsem se, že si to zkrátím přes park. Sice jsem se trochu bála, protože byla tma a nesvítily lampy, ale zkusila jsem to. Vyndala jsem svůj IPod a zmáčkla jsem "paly". Na tolik jsem se do toho vžila, že jsem si začala broukat! "BAF"! Udělala moje kamarádka Áďa. Strašně jsem se vyděsila. Ona zrovna odcházela a jelikož bydlíme kousek od sebe, chtěla si to zkrátit také. Tak jsme se zabraly do povídání, že jsme si ani nevšimly, že jsme u hřbitova. Myslely jsme si, že se jako obvykle nic nestane. Omyl! Najednou jsme uslyšely nějaké bouchání na dveře. Ani nevím, co nás k tomu přimělo, ale my jsme šly za tím zvukem. Čím více jsme se přibližovaly, tím více byl zvuk silnější. Poslední co si ještě pamatuji z toho večera je, že jsme otevřely dveře a najednou vyjekla nějaká žena. Druhý den jsem se totiž probudila vedle Áďi v nemocnici. Nevěděly jsme, jak jsme se tam dostaly. Najednou mě začala pálit ruka. Myslela jsem, že mi třeba brali krev, ale to nebyl pravý důvod. Áďa si najednou také začala stěžovat na pálení ruky. Když jsme se na tu ruku pořádně podívaly, uviděly jsme nápis : "666"!

Obě jsme vyjekly a za chvilku přiběhla sestra a ptala se nás, co se stalo. Když jsme jí to ukazovaly, nic tam ale v onen okamžik nebylo! Co se opravdu stalo toho večera? To se nejspíš už nedozvíme.

Míša a Áďa 13