Strašidelné stránečky

Jenou jsem byla ve skole a jeden kluk se o prestavce do me navazel tak jsem mu rekla ze je to mamincin mazanek,blb,debil atd. A slysela to jedna ucitelka a servala me jak neco...jak sem prisla domu byla sem na tu ucitelku nastvana a udelala jsem si voodoo panenku a vzala si spendlik a pichla sem ji ho do srdce.druhy den nam ve skole rekli ze ta ucitelka umrela pak sem prisla domu a v mem sesitu do matiky bylo napsane 2382030nevedela sem co to je a pak mi to docvaklo 23.8. 2030 od te doby vim kdy umru

Jednou (bylo to v pondělí) jsme šli s mojí nejlepší kámoškou Nikčou vyprovodit Káju a Klárku do kroužku.Holky jsme doprovodily a vraceli jsme se zase zpátky na hřiště v tom jsme se vraceli kolem už dávno nefungující školy Komenské která je na tomto místě již dávno zrušená.Bylo už tak kolem sedmi hodin odpoledne a na ulicích nebylo živé duše a ještě ke všemu byla zima.Tak jsme si tu školu ještě obešli.Skoro pořád jsme kolem ní chodili jenomže jsme si všimli že tam je obrovská socha Jana Ámose Komenského.Tak jsme si říkali že už tam asi stála tak jsme šli dál.Až se na tu sochu Nikky podívala a omdlela.Pak sem se jí snažila probudit což se mi podařilo.Tak jsme se pak na ní nikdo nedívali.Ale stala se další divná věc Nikole někdo hodil obrovskou sněhovou kouli za krk,ale vůbec nikdo tam nebyl.Tak jsme šli dál v tom jsme dostali pocit že nás někdo sleduje,ale nezabývali jsme se tím až na to že mně někdo hodil obrovský šutr pod nohy a já uklouzla a zlomila si ji.Jako kdyby ten duch zrovna nám chtěl ublížit......Nic horšího se nám nikdy nestalo.!

na tento den jsem se opravdu moc těšila... moje mamka se kamarádí s dvouma paníma které mají dvě dcera a to jsou moe nejlepší kamarádky... každý rok snimi jezdíme na dovolenou do Chorvatska.... tento rok jsme to změnili a jeli jsme do Turecké Riviéry... odlétali jsme z letiště v Praze. já spala s Váalinkou u Mišky... Já chodím do 6.A. a Miška s Valinkou do 8.A. Moji rodiče pro mě, Míšu a Vali dojeli a jeli jsme na letiště. asi o půl hodiny tam dorazili Valči rodiče s malou sestrou Justýnou a Míšini rodiče.
Hned od začátku byl zajímavý let.... já seděla ve prostřed,Valča u okna a Míša na boku v uličce..... asi po hodině a půl k nám přišla jedna paní, a řekla že máme všechny jít s ní... šly jsme se zeptat rodičů a ti nám to dovolili, ale řekli že nikoho nevidí. a přitom ta paní stála kousek od nás. nakonec ta paní nám řekla ať vezmeme aj rodiče. zavedla nás do jakési kabiny.... ale co mě, Míše a Valče bylo nejdivnější že rodiče nám furt říkali kam deme když nás nikdo nevede.... že se stratíme a tak... nakonec nás ta paní zavedla do takové mísnůstky, kde řekla ať si zalezeme do těchto velkých balíků... ale než jsme tam vlezli ona zmizela.. prostě se rozplynula... a najednou slyšíme výstřeli... a teď slyšíme nějaké pány, jak říkají : tito byli poslední.. ikdo jiný v letadle nebude.. ještě jednou to proskoumejte od zhora až dolů.. a pamatujte. jestli najdete někoho tak se ho hned zbavte.... najednou se letadlo otočilo a ai po 3 hodinách přistálo v Praze.... policie nás našla ty vrahy zatkla a bylo povšem... ale říkam vam nic horšího se mi nestalo...... :-(

Lidi jmenuji se....m...no to není podstatné ale u mé mamky se něco stalo přesně 17:30 nebo tak nějak.
Totiž moje mamka spala a pak uslišela velkou ránu,šla se podívat do kuchyně,na záchod,do pokoje mé sestry a nakonec do obyváku a tam z lustru spadla žárovka a tak před chvílí mi volala na skype že dala vařit polévku a sekanou jen šla pro sůl tak asi 1 minuta že se ji to všechno připálilo.Je to to normální asi ne.

OPRAVA: Ale ja som predsa po sprchovaní utrela dlážku!

No, po strašne dlheeeeeeeeej dobe som späť. : )

26.-ho mája sme išli, skoro celá škola do školy prírody.O dva dni potom sme išli do Maďarska, presnejšie do Ostrihonu.Tam som si kúpila takého malého robota ktorý vypadá ako smrťka a keď ju zapnem tak sa začne smiať a začnú blikať jej červené oči až nakoniec jej vypadne hlava.Stála 1800 Ft.Na druhý deň išla naša trieda na kúpalisko.Bolo to tam super.Keď sme sa z kúpaliska vrátili prišla učiteľka do nášho bytu(boli sme na hoteli) aby nás skontrolovala.Zrazu moja smrťka sa začala smiať, oči jej blikali a vypadla jej hlava.Učiteľka sa strašne vyľakala a povedala že čoskoro určite dostane z mojej smrťky infarkt.Ja prísahám že som tú smrťku už včera vypla!Potom som išla zo svojou priateľkou do kúpeľne a tam sme našli mláku vody.Ale ja som predsa po sprchovaní predsa utrela dlážku!Toto sa stalo, ja neklamem!Dodnes mi to bude záhadou...

Anna, 10 rokov

Když jsem byl menší kluk,tak jsem spal u babičky v pokoji poprvé v životě,nemohl jsem spát a slyšel jsem nějaké šramocení,tak jsem se zakryl až po uši a otočil se ke zdi,když pak se to stalo!V om pokoji byl stůl a dvě židle,obě židle spadly a pak se jedna postavila-dostal jsem záchvat a omdlel,další den už bylo všechno v pohodě,ale nikdo mi nevěřil a dodnes jsem za cvoka

Je okolo 23.00........Som s bratom sama doma,on uz spi,ale ja si na internete citam strasidelne pribehy o vrahoch,mrtvolach a prizrakoch.Tieto veci nepodcenujem.Nikdy neviem,co sa moze stat.Ja totiz byvam pod horou.Som zacitana do uplne strasidelneho pribehu...Pri citani mi skoro krv stuhla v zilach alebo kvoli niecomu inemu_? Zeby nejaka predtucha_? A v najstrasidelnejsej casti..Bola tu tma...Nieco na stole zrazu:::Crrrrrrn!!!!!!!!! Ja by som kamosa zabila...........

LÁSKO JÁ TĚ MAM RÁD I KDYŽ MĚ NEMILUJEŠ A HROB JE SVATÝ KLID.

duchové jsou v kazdem domě a neříkejte ze to není pravda.jednou asi tak před rokem jsme vyvolávaly ducha mé tety a ona se nam zjevila a krájela rajče a potom jsme rači šly ke kamarádovi.

Jednou asi před rokem jsme byly na dušičkách na jednom hřbitově nevím přesně kde to bylo ale to neva
byly jsme tam dlouho do noci nakonec mamka řekla že se rozdělíme mě bylo 11 a mýmu bráchovi 15 tak jsem šel s bráchou a brácha mi řekl že zde byl taky dlouho do noci jeden pán a toho prý stáhl do hrobu a spálil náká kostra vraha já mu nevěřil ale to co následovalo bylo strašné ten hrob o kterém brácha říkal že to byl se pomalu začal otevírat a ukázala se ruka kostry začali jsme se bát a jentak tak jsmeuskočili protože vylezla i lebka a začla sršit ohen asi po třech hodinách jsme se probudili v nemocnici řekli jsme to mamce a tatkovi ale ale ti nám nevěřili tak se tam byly další den večer podívat a uviděli prý to samí alev nemocnici na stěně se oběvil nápis napsaný krví bylo tam psáno ještě jednou někdo přijde k mému hrobu tak ho také spálím od té nechci být na hřbitovech přes noc tento příběh se stal

Ked som spala mala som čudný sen...Išla som do školy
a ked som sa chystala domov uvideľa som pri šatni malú
postavu.Bola celá čierná a akoby mala sukňu a krátké
vlasy.Pri šatni ešte stáli tri dievčatá, ktoré sa rozprávali ale nevšimli si tú postavu.Potom ked som už
vyšla z školskej budovy pri stánku s časopismi som zahliadla takú istú malú postavičku.Začal fúkať chladný, silný vietor, listy sa začali zdvíhať a krútiť, vo vzduchu bolo niečo hrôzostrašné...
Ale sen už nepokračoval lebo ma mama zobudila.Cestou
do školy a na ceste domov som zahliadla tie známe
postavy.Začal fúkať slabý vánok a akoby sa listy začali okolo točiť.Vtedy som si spomenula na sen,
a že by to mohlo byť pokračovanie.Dodnes rozmýšľam
čo to bolo?Nejaké znamenie?Neviem, no stále nad tým
rozmýšľam...

Děkujeme za zaslanou historku, která se bude hodit do naší již velmi početné sbírky strašidelných příběhů.
Příběh : Ze života
Byl uveřejněn dne : 19.10.07 v rubrice : VAŠE PŘÍBĚHY
Pod názvem : Kouzlo
Děkujeme
www.max-zahad.estranky.cz

Tento příběh vám musím vyprávět,
Toto ráno, zdálo se všedním být, ráno podzimní, po dlouhém létě příjemně sychravé, svou vůní připomínající nezvratný příchod kouzelných Vánoc. Již, snad po tisící jsem se přesvědčil o moudru starých předků, kdy rčení „ zdání klame „, platilo pro tento den více, než by se komu mohlo zdát. Po příchodu do podnikové kantýny, kde každé ráno velmi rád snídávám, neboť fortelnost zdejších kuchtiček, které pro nás, rozmlsance, neúnavně, všeliké kulinářské lahůdky připravují, jsem ani nepomyslel, jak výjimečný dnešní den, pro mou, nikterak vyčnívající osobu může být. Po rutinních, téměř zautomatizovaných, dennodenních návycích, kdy člověk, zcela bezmyšlenkovitě svůj díl snídaně, 2 křupavé rohlíčky s láskou na tác klade a mlsně si lahůdky prohlížejíc, po celou dobu, než milá slečna Vladěnka, oslovíce tě vlídným hlasem svým, kdy já své, nezvratné přání prozradím, a většinou s lahůdkou již odcházím,se to stane. Já stojím dál, stojím, jako opařený, třímu talíř svůj a nevěřím očím svým.S děsem, který se zračí ve tváři mé, při pohledu na 20 dkg bramborového salátu, téměř oněmělí svírajícím se hrdlem, nakonec přeci jen ze sebe vysípu, z posledních sil „ A co ten řízek !!!“
Váš J.R.

Poviem vám svoj najdivnejší deň.Išla som do školy a
cestou som sa pozrela na reklamu.A čo nevidím!!!Na reklame sa žena pohybuje.Myslela som si, že si to len
predstavujem.Ale v škole ked som sa pozrela do
učebnice: na obrázku sa začali zvieratá pohybovať.Rýchlo
som zavrela knihu a cítila som, že sú okolo duchovia.
Ked som išla domov na každej reklame sa ľudia, zvieratá a dopravné prostriedky pohybovali.Bežala som
domov.Pozrela som sa doma na môj obľúbený obraz a
všetko sa na ňom pohybovalo.Začala som písať domáce úlohy a znova sa začali obrázky v učebnici pohybovať.
Na druhý deň ráno sa to nestalo.Všetko bolo ako má byť.Myslím si, že to všetko súvisí s duchmi.Ked majú
dobrú náladu tak nás zabávajú, bláznia sa, pohybujú
obrazmi.Ale ked sú rozčúlení vtedy vystrájajú a
STRASIA...Jedno je isté, netreba sa ich zľaknúť!A ked
je im veselo, zabávajme sa s nimi...

Zpráva pro : Annu
-Děkujeme za již několikátý příběh, který jste nám zaslala!:) Doufáme, že nám již brzy napíšete další!
Příběh : Kto je v búde?
Byl uveřejněn v RUBICE : Vaše příběhy dne 1.10.07
Děkujeme
Vaše strašidelné stránečky : www.max-zahad.estranky.cz

Už bol skoro večer a ja som sa rozhodla ešte ísť na dvor.Húpala som sa na hojdačke dosť dlho a nakoniec som
sa ešte trochu poprechádzala.Ked som išla okolo starej
búdy, akoby som zahliadla v okne tvár.Tá bledá tvár sa
smutne pozerala na mňa!Zľakla som sa, a rýchlo bežala k
stromu, kde som sa schovala.Pozerala som sa a čakala čo
bude dalej!Cítila som sa ako vo sne, alebo ako v kine
kde pozerám horor!Zrazu cez dvere búdky prešla žena!
Podla mňa to bol duch.Začal sa približovať, akoby
vedel kde som.Vybehla som z úkrytu a bežala do domu!
Obzrela som sa a na chodbe už duch zrazu nebol...
Kam zmizol?Snád je v našom dome?Fajn, máme ducha v
našom vyše storočnom dome!!!Vôbec ma to neprekvapuje.
Už sa ho nebojím, ved je to náš ,, súkromný duch "...

Moc Vám děkujeme za zaslaný příběh! Byl úžasný a doufáme, že již brzy nám pošlete další tajemný příběh pověst, či sen....
PŘÍBĚH: Kto je tam?
Byl uveřejněn do rubriky: Vaše příběhy dne 30.9.O7
Pod názvem: Nezvaný host

Už som musela ísť spať a všimla som si, že z domu ktorý
je pred nami vychádza upratovačka.Rozhodla som sa ju
trochu vystrašiť, ale nepodarilo sa mi to.Pozrela som sa
na oblohu a tam svietil veľký, okrúhlý mesiac.Chvíľu
som sa pozerala a potom som išla spať.O druhej ráno som
počula tiché kroky na dvore, ale ked som pozrela von
oknom: nikto tam nebol.Iba na oblohe svietil mesiac...
Po celú noc sa to opakovalo viackrát.Len ked všetci
vstali sa to skončilo...Kto alebo čo to mohlo byť?!
Ze by upratovačka?!

Teraz vám porozprávam svoju najstrašnešju noc.Mala som
strašný sen.Už si nevspomínám aký.Ked som vstala bola
ešte noc.Ale v rohu izby niečo alebo niekto bol.Sice
okrem brata a mňa tam nikto nebol.Pomyslela som si že
je to nejaká postava.Bola vysoká a tmavá.Chcela ísť ku
mne.Ja som ale vyšla z izby a bredo mnou stála tá postava a za ňou dalšie.Sem a tam som potichu pobehovala ale v každej izbe boli tie postavy.Rozhodla
som sa skriť pod paplon a tam som ostala do piatej ráno.Môj otec vtedy vstal a už som sa nemala čoho báť.
No ale nie som strachopud.