BÍLÁ PANÍ
Přízrak z ČECH
Už jste někdy potkali nějaké strašidlo? Někdy to tak možná už už
vypadalo, ale nakonec jste s trochou zklamání museli konstatovat, že
vysvětlení rádoby nadpřirozeného jevu je veskrze prozaické? Možná vás
tedy potěší následující řádky. Patříme mezi země, které disponují
minimálně jedním dokonalým strašidlem. Když se řekne Bílá paní, a
nemyslíme tím známý míchaný nápoj, mnohé z nás příjemně zamrazí. Bez
nadsázky lze říci, že tato dáma patří neodmyslitelně k řadě domácích
hradů a zámků. Vystupovala dokonce ve filmu, stala se námětem básní i
písní... Nejslavnější Bílou paní u nás je zřejmě paní Perchta z
Rožmberka. Narodila se někdy mezi lety 1420 - 1430, byla dcerou paní
Kateřiny z Vartenberka a Oldřicha II. z Rožmberka. V roce 1449 se
provdala za Jindřicha z Hradce, hrubiána a násilníka i na dobové
poměry. Jeho smrti tedy příliš neželela, žila v Jindřichově Hradci i
dál a nechala přistavět celé jedno zámecké křídlo. Mezi mnohé její
dobré skutky patřilo například rozdělování sladké kaše chudým na Zelený
čtvrtek, které se udrželo i po její smrti. Kdykoli byl tento zvyk pak
porušen, následoval hněv jejího přízraku.
Od své smrti se
paní Perchta zjevila prý mnohokrát, například když umíral její pravnuk,
pan Jáchym z Hradce. Chodila také hlídat pana Petra Voka, když byl
ještě malý. Bílou paní počítáme spíše mezi přízraky mírumilovné,
lidumilné a jejím domovem jsou kromě jiných i další hrady a zámky,
které patřily pánům z Hradce a z Rožmberka a kde dodnes často visí i
její podobizna. Paní Perchta je dnes už ale přízrakem mezinárodním,
Rožmberkové měli totiž příbuzné v dnešním Německu a paní Perchta
logicky nevynechala při svých posmrtných návštěvách ani tato místa.
Společným znakem všech u nás působících Bílých paní je to, že se
zjevují v noci, mají na sobě dlouhou bílou řízu, špičatý klobouk se
závojem, který za ní případně ve větrné noci symbolicky vlaje. Často
nosí klíče. Podle pověstí navlékala i rukavičky bílé, mělo-li se
narodit dítě, černé aby zvěstovala něčí smrt. Bílá paní ví prý také o
mnoha pokladech, poctivého poutníka k nim zavede, chamtivého krutě
potrestá.
Do obecné představy o setkání s Bílou paní patří
vznešená bílá postava jdoucí po cimbuří, pomalu a bez zakolísání, bez
ohledu na místo či nepřízeň počasí. Promočeného turistu poutníka možná
zavede k pokladu, možná ho ale také svrhne z hradeb dolů.
Potkat Bílou paní dnes není velký problém, chce to jen trpělivost. A
víru v existenci nadpřirozena i v moderním technickém jedenadvacátém
století. Na zámcích či hradech vás asi přes noc nenechají, ale nevadí,
Bílá paní je vidět i zvenku.
Tato ušlechtilá bytost patří do
českých legend, a pokud nemáte program na část prázdnin, můžete se
vydat po jejích stopách. Její prokletí prý nezmizí, dokud bude stát
jindřichohradecký zámek. A ten snad o letošních prázdninách ještě
vydrží na svém místě...